Březen 2011

Čaj s medem a citronem 2/2

26. března 2011 v 9:32 | Bjanca |  Povídky
Pokračování...

Usrknul si horkého, léčivého čaje s medem a citrónem, který mu udělal Walter. Jeho hlas je teď poněkud jemnější - k mé úlevě či k mému zklamání? Nevím co z toho.

Čaj s medem a citronem 1/2

21. března 2011 v 19:47 | Bjanca |  Povídky
Má další povídka je taková no... ehm, ehm :D






Některé věci hovoří mnohem hlasitěji než slova. Však víte - například zvuk něčího dechu, osobitá vůně pokožky, odstín hlasu, způsob, jakým podvečerní svit dopadá na tvář, drobnůstky, které jeden dělá, aniž o tom ví - jako poškrábání za pravým uchem.

Upřeně se dívám na ty úzké, tmavé rty. Pohybují se, produkují sytý, hluboký hlas, který mi zní v uších, ale nedává mi žádný smysl.

Nechala jsem každičkou samohlásku, aby mnou prostoupila, rozléhala se a vsákla se do mé duše - význam slov mi ale unikal. Je to tak jednodušší. Mnohem jednodušší - vymýšlet si, co bych si přála, aby mi říkal.

…Nejsem si jistá, co bych mu chtěla říci já.
"Jsem na vás hrdá." Ne. "Miluji vás." Ne. "Chci vás." Zpropadeně, na co to myslím? Ne, vím přesně, na co myslím. Jen se to neodvažuji vyslovit nahlas.

Znovu jsem se upřeně zadívala na jeho rty. Zavřela jsem oči. Ponořila jsem se do odstínu jeho hlasu.
"…terová. CARTEROVÁ!"

Jeho hlas volal mé jméno - naléhavě - jako to dělával tak často během mých šílených představ, ale když jsem otevřela oči, abych znovu sledovala jeho rty, zjistila jsem, že nešlo pouze o mou představivost.

Naštvaně se na mě díval a vrásky způsobené zamračením se prohloubily do tmavých trhlin. Zamrkala jsem, fakt, že jsem byla vržena zpět do reality, ještě nedoputoval k mému mozku.

"Probuďte se! Posloucháte mě?"
"…ano pane."
"Co jsem právě říkal?"

Pevně semknul rty a já se kousla do rtu. Naštvaně se na mě zadíval a já se na něj koukla zasněně a poněkud provinile. Povzdechnul si, pročísnul si rukou své stříbrné vlasy.

"Zopakujte, co jsem právě říkal, Carterová."
"…omlouvám se pane. Neposlouchala jsem."
"To jsem neříkal. Vysvětloval jsem vám, proč musím na pár dnů pozastavit činnost SG1. Tohle je velmi důležité! Soustřeďte se!"

Soustředila jsem se, generále. Na vaši tvář, vaše oči, vaše rty - jen na vaše slova ne. Ne na vaše skutečná slova.

"Omlouvám se."
"Máte mé odpuštění. Teď budeme pokračovat od toho, jak jsem mluvil o snížení nákladů na některé vaše pokusy - pamatujete si na to, že?" pozvedl obočí. Odvrátila jsem se.
"…Ano pane."
"Výborně. Takže jak už jsem říkal…."

Jeho hlas se opět pouze rozpliznul do melodie. Představila jsem si ho, jak na mě mluví. Sladké nicotnůstky a slůvka lásky, šeptaná mi do ouška.
Není to zločin, že ne?

Vím, že jsem beznadějně ztracena. Ztracena v teplých výparech z jeho pokožky, dechu unikajícímu mu z úst, ve vzduchu v jeho kanceláři - chtěla jsem si chvilky jako je tato uchovat, zmrazit je v jejich kráse, uzamknout je navždy v mém srdci do dne, kdy zemřu.

Očima bloudil po papíře, na kterém měl naškrábaná neuspořádaná schémata, která popisovala, co má se mnou, jako s jeho zástupcem, ještě probrat.

Nedívala jsem se na papír, ale přímo do jeho očí. Jeho oči jsou tmavě hnědé, na okrajích zabarvené do oříškova.

Rozkašlal se - v krku ho stále bolestivě škrábalo po chladném doteku zimy. Nevnímala jsem to. Mé fantazírování bylo tím snazší - mohla jsem si představovat, jaký by jeho hlas mohl být, buď hluboký a chraplavý nebo zadýchaný a sípavý.

Příjemné sny

11. března 2011 v 19:03 | Bjanca |  Povídky
Krátká jednorázovka, která mě napadla při hodině výtvarky . Tak si jí užijte.


S trhnutím jsem se probudila. Tělo jsem měla pokryté studeným potem. Jemně jsem si otřela čelo a nadzvednula se na loktu, abych se mohla podívat na své přátele.Vzadu, po mé levici, ležel Teal'c a tiše spal. Blíže ke mně byl můj kolega Daniel Jackson. Byl stočený do klubíčka a potichu chrápal.
O něco blíže ke mně, zachumlaný ve svém spacáku, byl můj velicí důstojník. Spí zdravým spánkem.. Zaměřila jsem se na jeho obličej a na zvuky kolem mě a snažila se utišit tlukot svého srdce.
Mé smysly byly zbystřené po další ,Jolinarině, noční můře a já se otočila, když jsem za sebou zaslechla šustot listí. Zírala jsem na veverku, která vystrčila zpod keřů čumáček. Podruhé jsem se zděsila, když jsem zaslechnula hlasitější šelest po mé pravé straně. Otočila jsem se po zdroji hluku a vydechla úlevou, když jsem zpozorovala Daniela, jak jen ze spánku zavrčel a přetočil se na druhý bok.
Posadila jsem se a prohlížela si okolí.Byli jsme pod stíny nějakých silných stromů, které účinně zachycují měsíční svit. Z toho malého kousku oblohy, který jsem odtud mohla skrze listí vidět jsem usoudila, že bude dnes pršet. Planeta, na které jsme leželi, byla pokryta hebkou trávou, která mi dělala dobře na záda. Znovu jsem se opřela o loket, mé tělo zchladlo a i tlukot srdce se ustálil. Málem jsem vyletěla z kůže, když jsem zaslechla hlas mého velícího důstojníka.
"Carterová, děje se něco?" optal se ospale plukovník O'Neill a posadil se.
"Měla byste spát; máme před sebou ještě dlouhou cestu." V jeho očích, ačkoli pohaslých únavou, se zračila starostlivost o mou osobu.
"Ehm….to nic." Odpověděla jsem nervózně. "Jenom sen…" utrousila jsem a podepřela si hlavu. Cítila jsem rozpaky nad tím, že jsem se nechala vyděsit pouhou představivostí.
"Chtěla byste si o tom promluvit?" zeptal se laskavě, ačkoli jsem lehce poznala, že chce jít zase spát. Byl ale příliš tvrdohlavý, aby něco takového přiznal.
"Ne, děkuji. Jsem v pohodě." Zamumlala jsem, otočila se a chystala se usnout.
"Dobrou, pane." Zašeptala jsem, když jsem se uvelebila.
Trvalo hodnou chvíli, než jsem slyšela, jak si lehnul, aby si ještě odpočinul. Když jsem zavřela oči, ucítila jsem, jak mě objaly silné paže. Lehce jsem si vydechla a stulila se do jeho náručí. Všechny mé sny byly rázem zapomenuty.
Jsou chvíle, jako tato, kdy své noční můry zbožňuji.

Symbiont

8. března 2011 v 20:33 | Bjanca |  Má tvorba
Goa'uldský symbiont. Vypadá jako, kdyby mu šlápli na ocas :D





Hlídání dětí

1. března 2011 v 17:19 | Bjanca |  Povídky
Pokusila jsem se napsat další jednorázovku, tak snad se povedla.


"Takže Grace chodí spát v šest, Jacob v sedm a Tom v devět. Rozuměls?" Daniel Jackson se musel zamyslet nad Jackovou starostlivostí o jeho tři děti, která zacházela až do extrémů. Není divu, potom co se stalo jeho prvnímu dítěti.
"Jasně, Jacku, pochopil. Tak už jdi a hezky si tu dnešní noc se Sam užijte." Jack se zakřenil, vyšel z domu a spolu se svou ženou šli do restaurace na večeři.
Daniel zůstal v domě a on si nebyl jistý, co by měl teď udělat. Z kuchyně do obývacího pokoje vešel obezřele vyhlížející Teal'c . Nervózně si pohrával s rukávem od košile, pak se na Daniela nejistě usmál.
"Danieli Jacksone. Připraven na dnešní večer, předpokládám."
"Připravený jak jen to jde. Když už jsme u toho, kde jsou ti uličníci?"
Jako v odpověď se ozvalo z dálky čísi hulákání. Teal'c s Danielem si vyměnili znepokojené pohledy, pak rychle vyběhli z místnosti a vydali se ke zdroji hluku.
Došli tak až k dětskému pokoji, který měl dveře natřené modrou barvou . Když vešli dovnitř, Daniel se hlasitě rozesmál. I Teal'c se pochechtával, obličej měl přitom rudý stejně jako košili na sobě a marně se pokoušel skrýt své pobavení.
A nebylo divu. Před nimi byl Cameron Mitchell, pevně si svíral prsty u nohou a skákal kolem dokola na jedné noze jako nějaký šílenec. Kolem něj postávali tři děti a házeli po něm všemožné hračky, kterých už teď byla plná podlaha.
Jacob se právě chystal hodit po Cameronovi plastovým traktorem, ale Teal'c včas zakročil a hračku mu zabavil dřív, než s ní mohl někoho zranit.
"Díky, Teal'cu ." Zafuněl Cam. Postavil se na obě dvě nohy a narovnal si svůj oděv.
"Udělal jsem to jenom proto, protože jsem nechtěl, aby se ta hračka nějak poškodila." Uculoval se Teal'c a rychle se shýbnul, když po něm Cameron mrštil velkého, gumového hada.
"Ale no tak, chlapi, nechte toho." Řekl Daniel a stoupnul si mezi ně. "Máme hlídat děti a ne po sobě házet jejich hračkami. Takže ty Came si vezmeš na starosti Toma, já budu hlídat Jacoba a ty, Teal'cu , si vezmi Grace."
"Cože!" vykřiknul Teal'c. Grace, nejmladší z dětí, které byl stěží jeden rok, se dala do pláče, když Teal'c tak znenadání zařval. "
Teal'c zabručel, nešikovně Grace zvednul a vyšel s ní z pokoje. Potichu jí utěšoval, zatímco se mu kroutila v náručí.
Cameron nečinně postával a zkoumal své nehty. "Takže…" řekl nedbale. "Co teď?"
"Myslím, že…je nějak zabavíme?" řekl Daniel nejistě a podíval se na dva chlapce, kteří si je se zájmem prohlíželi.
"No, připadá mi, že vypadají unaveně." Poznamenal Cam a naklonil se k nim, aby lépe viděl. Právě v tom okamžiku Jacob zavřel oči a hlasitě zívnul. Tříletý chlapec jednu chvíli se spánkem bojoval, ale pak si lehnul a začal pravidelně oddechovat.
"Tak tomu tedy říkám štěstí." Zakřenil se Daniel.
O hodinu později už oba dva chlapci spali. Daniel s Cameronem neměli co dělat, takže se jen usadili k televizi. Bavili se spolu o běžných věcech, když v tom zaslechli podivné zvuky vycházející z jídelny, to je donutilo se zvednout a jít se podívat.
Přistoupili blíž a nakoukli dovnitř. Museli si zakrýt rukou ústa, aby se hlasitě nerozesmáli.
V dětské stoličce tam seděla Grace, ale na tom by nebylo nic k smíchu. Nad Grace se nakláněla postava v rudé košili a dělala přitom zvláštní obličeje a pohyby. V jedné ruce držela misku s dětskou kašičkou, v té druhé maličkou lžičku.
"Šššš-húúú, mašinka." Řekl Teal'c neobvykle vysokým hlasem a přiblížil lžičku ke Graciině pusince, ta kňourala a odvracela se stranou.
"Přijíždí mašinka, otevři pusinku." Grace ho odmítla poslechnout. Teal'c tedy zkusil novou taktiku.
"Vrrrrr." Zamával lžičkou ve vzduchu a vydával přitom zvuky jako letadlo. "Pane, právě startujeme." Řekl jako by mluvil do vysílačky.
To už ale bylo na Daniela s Cameronem moc, propukli v hlasitý smích a začali se válet po podlaze. Teal'c se otočil a oči se mu rozšířili překvapením, když zjistil, kdo to je. Lžička a miska s kaší mu přitom vypadly z rukou.
"Šššš-húúú." Řekl Cameron, postavil se a napodoboval Teal'covi pohyby. "Přijíždí mašinka!"
Daniel se začal nepříčetně smát, z očí mu vytryskly slzy a stékaly mu po tváři.
Teal'c zrudnul vzteky. "Ticho!" řekl prudce a nešťastně se snažil setřít kašičku z podlahy. Když se zvedal, udeřil se do hlavy o dětskou stoličku. Grace se okamžitě přestala tvářit zasmušile, zahihňala se a zatleskala svými malými ručkami.
Tohle rozesmálo Cama s Danielem o to víc, trvalo celých pět minut, než se dokázali patřičně ovládnout.
"Nedokážu donutit to dítě, aby se najedlo!" zavyl Teal'c směrem k těch dvěma, kteří se ještě trochu pochechtávali.
Daniel se postavil a nakrčil nos. "Možná to je proto, že jí postihla menší ..nehoda…" řekl Daniel.
Cameron s Teal'c zbledli. "Myslíš tím, že …ona…" řekl Cam tiše. Daniel smutně přikývnul.
"Přinesu nějaké ty nezbytné věci." Řekl Teal'c a vypochodoval z jídelny. Daniel jen doufal, že tím myslel plínky.

Za dvě minuty byl Teal'c zpátky a nesl velkou tašku, plnou rozlišných věcí pro miminka. Daniel vytáhnul plínku a malý přebalovací pultík a opatrně to všechno položil na dřevěný stůl. Došel pro Grace a položil jí na něj. Pak se rozhlédnul a zjistil, že Cameron s Teal'cem se choulili v nejzazším rohu. Daniel protočil oči v sloup.
"Ale no tak!" zaječel a snažil se je dotlačit zpátky. "Oba jste dospělí chlapi! Určitě dokážete přebalit malé dítě." Oba muži rychle zavrtěli hlavou.
"Fajn." Povzdechnul si Daniel. "Takže to uděláme společně."
A tak všichni tři obstoupili Grace, která ležela na zádech, cucala si palec a pozorně si je prohlížela.
"Ok, nic na tom není…" řekl Daniel, svléknul jí a rozbalil plínku. Všichni tři se otočili a zacpali si nos.
"To je nechutné!" polknul Teal'c.
Cameron se odklidil do rohu, kde se nahnul a začal dávit.
"Hej, Teal'cu." Zavolal Daniel. "Podejte mi dětský zásyp."
Teal'c pozvednul obočí. "Zásyp…cože?" zeptal se.
Daniel si naštvaně povzdechnul a snažil se udržet Grace v klidu. "Prostě mi podejte tamhletu bílou láhev." Lusknul prsty a ukázal na nádobu, která vyčnívala z dětské tašky. Teal'c jí popadnul a vydal se k Danielovi, Camovi a dítěti; všichni pro jistotu dýchali zhluboka ústy a ne nosem.
"Mohl bys mi to otevřít?" zeptal se Daniel, který ještě pořád zápasil se zmítající se Grace. Teal'c s lahví zatřepal a příliš rychle jí otevřel. Z lahve vyletěl dětský zásyp přímo do jeho obličeje.
"Ahhh!" Zakřičel Teal'c, klopýtal po místnosti a mnul si oči. "Moje oči! Nic nevidím! MOJE OČI!" pokračoval by v tom dál, kdyby nezakopl o kupu dětských hraček na zemi. I přes nepříznivé okolnosti se Daniel s Cameronem tiše chechtali. Grace hlasitě tleskala a hihňala se, pobavená pohledem na muže, ze kterého se teď stala jen rudá skvrna, která se točila kolem dokola.

Po několika marných pokusech se jim nakonec podařilo Grace přebalit. Ta unavila sebe samu, když se smála Teal'covi. Daniel jí rychle nakrmil (dělal si srandu z Teal'ca a jeho neobvyklého stylu krmení) a uložil jí do postele.

Pak se vrátili do obývacího pokoje a sesuli se na gauč, patrně unaveni dnešním večerem.Cameron s Danielem pili Jackovo pivo a Teal'c si opatrně nahmatával bouli na hlavě, kterou utržil, když se praštil o dětskou stoličku.
"Víte, na Chulacu ." Řekl a trhnul sebou, když zjistil, jak je ta boule veliká. Cameron s Danielem se na něj zadívali a čekali, co bude dál.
"Se o Rya´ca starala má žena.."