I'll Be Waiting

11. dubna 2011 v 19:29 | Bjanca |  Povídky
Lenny Kravitz - I'll Be Waiting. Dneska jsem tenhle song slyšela v autobuse a napadla mě menší jednorázovka. Navazuje na díl Osobní záležitosi. Je napsaná trochu na rychlo, takže není podle mě tak dobrá jako ostatní.



Sam

Zlomil mi srdce. Vzal mi duši. Přijela jsem k němu domů. Říct mu, co k němu cítím. Říct mu vše.

Kerry!

Objevila se tam z ničeho nic a zkazila mi plány. Plány na nový život. Jsem uvnitř zraněná, protože je tam prázdno. Potřebuji nějaký čas, být sama. Pak zjistím, co jsem vždy věděla.

Pete je opravdu špatná volba.

,,Já jsem jediný, kdo tě opravdu miluje baby!" řekl Pete už po několikáté, ale já jsem pevně rozhodnutá.


Jack

Dokud budu živ, budu čekat. Dokud budu dýchat, budu tady. Kdykoliv mi zavolá, budu čekat. Kdykoliv mě bude potřebovat, budu tady.

Na tom, co mi řekla Kerry, možná něco bude. Jednou Sam přiznám vše.

Smrt jejího otce nás všechny zasáhla. Byl to dobrý chlap. Vážil jsem si ho.

Viděl jsem jí plakat… do noci. Seděl jsem u ní v ubikaci na posteli. Držel ji kolem ramen. Cítil jsem její bolest.

,,Můžu vám pomoct?" zeptal jsem se.

Uvědomil jsem si, že v dohledu není konec. Ještě stále čekám. Teď jí to říct nemůžu. Je příliš
zraněná.

,,Kdykoliv mě budeš potřebovat, budu tady. Kdykoliv." Zašeptal jsem jí do vlasů. Tykal jsem jí a nejspíš si toho ani nevšimla, ale neodpověděla. Sam se jen ke mně víc přitiskla. Její dech se po chvíli změnil.

Usnula. Na mém rameni. Kolikrát jsem o tomhle snil?

,,Jsi má jediná, kterou jsem kdy znal,…" začal jsem jí šeptat a laskat ve vlasech. Byly tak jemné. Měl jsem pocit, že by se mi mohly rozpadnout na dlani, jen kdybych víc přitlačil.
"…ke které jsem tohle cítil. Přeji si, být s tebou, dokud nezestárneme."

Nějak jsem nenašel odvahu říct jí to, když by byla vzhůru. Sam ze spánku jen něco zamumlala.

Pomalu jsem jí položil na postel a přikryl. Odešel jsem si do své kanceláře zabalit pár věcí. Poté jsem se vrátil pro ni a slabě zatřásl s jejím ramenem.

Ospale se rozhlídka po pokoji. Zadíval jsem se do její unavené tváře.

,,Prosím, vrať se domů. Ke mně domů."

Nepatrně se usmála a ještě nepatrněji kývla hlavou. Úsměv jsem jí opětoval a vytáhl na nohy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leky | Web | 11. dubna 2011 v 19:47 | Reagovat

Tvá povídka je opět Dokonaláááááááá já nevím co bych ti na to měla povědět:D

2 ikamon | 11. dubna 2011 v 19:58 | Reagovat

Líbí... :o) 8-)

3 Tess Marquez | Web | 11. dubna 2011 v 22:27 | Reagovat

překrásná!

4 nickly | Web | 12. dubna 2011 v 15:00 | Reagovat

nemám slov..prostě úžasné! A jestli ještě jednou řekneš o svých povídkách, že nejsou tak dobré, tak....grrr ! xD

5 Sammie | E-mail | Web | 12. dubna 2011 v 22:46 | Reagovat

Wow, i když je to styl na který nejsem zvyklá .. ale je to krásné. Jsi šikovná, těším se na tvůj další výtvor :)

6 Apofísek | Web | 18. dubna 2011 v 21:44 | Reagovat

wow úžasné, byla jsem trochu zmatená a musela jsem to číst dneska ještě jednou včera jsem si to četla až ve 2 ráno
to bude asi tím že jsem tomu nerozměla hned na poprvé. Nádhera

7 Markéta | Web | 22. dubna 2011 v 20:53 | Reagovat

Krásná, nádherná, výstižná... Ten díl sice nemám ráda, ale jen kvůli kerry. :)

8 sjrr | 21. května 2013 v 22:25 | Reagovat

úžasná, nádherrná, prostě, na to ani nejsou slova :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama