Reakce 2/2

18. dubna 2011 v 14:08 | Bjanca |  Povídky
Pokračování...
Jack je pochopitelně zmatený. Nepředpokládám, že tomu dávám moc smyslu. Začal se mě ptát, co je špatně a proč si s tím nedokážeme poradit. Jediná dobrá věc je, že jeho objetí je velmi uklidňující. Možná mu to můžu říct.


Zašeptala jsem to. Je to jedna z nejtěžších věcí, jaké jsem kdy musela udělat. Začala jsem se omlouvat, ale pak jsem se zarazila. Jeho obličej se rozzářil a v jeho očích byl jakýsi druh divoké radosti.
Na tváři se mu rozšiřoval pomalý úsměšek, ostrý kontrast k mé slzami umazané tváři.
Podíval se na mě, a pak si uvědomil, že jsem zmatená. Přestal se ušklíbat, ale potěšení v jeho očích zůstalo.
"Není to tvoje chyba…" řekl jemně. "Musel jsem zapomenout použít ochranu… však víš, je to věc obou." Zesílil kolem mě své objetí, posunuje mou hlavu na svou hruď.
"Ty nej… ty nejsi naštvaný?" zašeptala jsem mu do hrudi, napůl nadějně, napůl bázlivě.
Posunul jednu ruku pod mou bradu a donutil mě nachýlit hlavu jeho směrem.
"Jistěže nejsem," řekl, znovu se usmívaje, "je to dobrá věc."
Teď jsem zmatená. Vím, že děti jsou skvělé, a vždycky jsem si přála být matkou, ale pokaždé jsem si plánovala, že budu mít děti, až se vdám. Ne dokud pracuji a cestuji na jiné planety. Tak proč je moje těhotenství dobrá věc?
Zaznamenal můj zmatený pohled a omluvil se, než vysvětlil, že si vždycky přál být zase otcem.
"Vím, že tohle je… neočekávané, ale opravdu chci, aby to tak bylo," zašeptal. "Tohle je báječné."
Úplně jsem přestala plakat a usmála jsem se na něj. Zabývá se tím tak klidně a já… no, ne. "Takže ty chceš, abych si to nechala?" zeptala jsem se.
Přikývnul. "Rád bych… byl bych rád zase otcem. Udělal bych cokoli, abych byl otcem tvých dětí." Zčervenala jsem, protože to je taková romantická věc. Až doteď jsem zvažovala potrat -
ačkoli jestli bych mohla dovolit, aby byl život mého dítěte vzat, je něco, čím si nejsem jistá - ale možná bych si ho mohla nechat.
Ne, já ne. My bychom si ho mohli nechat. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc se mi ten nápad líbil.
"Kdy bychom to měli říct mému tátovi?" zeptala jsem se. Je to škoda, že jeho rodiče už nežijí. Můj otec nebude šťastný, až se to dozví, ale jsem si jistá, že Jack ho dokáže přesvědčit.
Je, konec konců, tím nejpřesvědčivějším člověkem, jakého znám. Myslím si, že mé zvětšující se břicho je toho důkazem - kdyby mě nebyl býval přesvědčil, abych si s ním jela na ryby, pochybuji, že bych tu takhle byla. A kdyby to byl jakýkoli jiný člověk, nemyslím si, že bych dokonce byla takhle klidná, co se miminka týče.
"NE!" vykřiknul agresivně, nutě mě povyskočit. Nikdy jsem ho neslyšela křičet jako teď.
"Ne," zopakoval, o něco tišeji. "Myslím tím, ještě ne." Podíval se na mě a viděl mě třást se.
"Promiň," řekl a nyní se usmál. "Je to jen… no, jestliže to Jacobovi řekneme teď, rozzlobí se na nás na oba. Vždyť ani neví, že jsme spolu. Nikdo to neví!"
"Ale kdy mu to můžeme říct?" zeptala jsem se, víc než jen trochu pobouřeně.
Přestal mě tisknout ke své hrudi; stáli jsme od sebe na délku jedné paže. Nejsem si jistá, kdy jsme to udělali, ale teď mi položil jednu silnou ruku na rameno a řekl mi, že můžeme informovat mého otce, až se vrátí. Podívala jsem se na něj, nyní naprosto zmateně. Vrátí? Kam odchází? Položila jsem mu tuto otázku.
Jeho tvář vypadala dotčeně. "Budu muset odejít. Ne nadlouho. Musím si něco důležitého zařídit. Až se vrátím, řekneme to Jacobovi i všem ostatním a ukážeme, jak jsme všechno vyřešili. A, doufejme, on nám dá své požehnání."
Řekl to vážně, jeho oči zářily snem budoucnosti. V jeho hlasu také něco bylo. Možná, že trošku víc předbíhám, ale myslím si, že až se vrátí, požádá mě, abych si ho vzala. Doufám v to. Myslím, že bych se cítila poněkud divně, kdybychom měli dítě a nebyli svoji, ale snad je to jen mnou.
"Dobře," řekla jsem, trošku udýchaně, "ale nebuď pryč příliš dlouho." Nyní jsem ho napodobovala. Je to úžasné, zvážíme-li, že ani ne před patnácti minutami jsem seděla na lavičce, vyplakávala si srdíčko jako by měl nastat konec světa. Mírně se zasmál.
"Nebudu, Sammie. Ty víš, že nebudu." Shlédnul na mě a políbil mě, zpočátku jemně, ale polibek se stal ohnivějším a vášnivějším. Brzy měl své ruce pod mým tílkem a moje ruce se toulaly po svalech na jeho zádech.
Přerušila jsem polibek jako první. "Měli bychom přestat," zamumlala jsem, " zvážíme-li, že takhle jsme získali tohle…" položila jsem si ruku na břicho, "…malé překvapení."
Neochotně odstoupil. "Máš pravdu." Zamumlal. Položil si svou hlavu vedle mého ucha a zašeptal: "Hádám, že tě nějakou dobu neuvidím. Ale až jo, řekneme to všem. Do té doby - miluji tě." Pak se sehnul k mému břichu a dodal: "Taky tě miluji, miminko."
Políbil mě na rozloučenou a tentokrát jsme se museli ovládat. Sledovala jsem ho, jak smutně odchází, pak jsem se otočila a vykročila jsem zpátky k domovu. Jak jsem šla, přemítala jsem, jak jsem šťastná, že miluji Jacka.
Svým způsobem zaplnil prázdné místo, které jsem měla od chvíle, co Daniel zemřel. A způsob, jakým se vypořádal s tím, že jsem těhotná, byl úžasný. Jsem si jistá, že většina mužů by utekla na míli daleko.
Když jsem se dostala domů, byla jsem v dobré náladě. Na mé tváři je široký úsměv a slzy z dřívějška byly setřeny. Moje ruce se neuvědoměle pohybovaly k mému břichu a, právě předtím než jsem vešla do domu, já se musela přinutit nechat ruce v kapsách od saka.
Když jsem vešla domů, táta už tam byl. Otec se mě zeptal, kde jsem byla, tak jsem mu řekla, že jsem si vyšla na procházku. Zaznamenal mou usměvavou tvář a usoudil, že jsem nebyla napadena.
Okomentoval, jak šťastně vypadám, a zeptal se mě, proč jsem tak veselá.
Jenom jsem řekla, že tohle je prostě skvělý den, zatímco jsem vycházela nahoru ke své ložnici. Kdybys jen věděl, tati, myslela jsem si. Kdybys jen věděl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leky | Web | 18. dubna 2011 v 14:54 | Reagovat

Wooo o to je užasnéééé a nebude pokračování....protože k tomu úplně vybízí. A kdyby nebylo i tak je to užasnééééé:D :-D  :-D

2 Tess Marquez | Web | 18. dubna 2011 v 15:24 | Reagovat

woow.. znovu úžasně napsaná další část... A celkově úžasná povídka.. Miluju tvoje povídky a moc moc moc se těším na další :)

3 Shiperrka | 15. března 2013 v 21:55 | Reagovat

parádní opět:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama