Něco milého

1. května 2011 v 10:24 | Bjanca |  Povídky
Jedna Májová... teda spíše Valentýnská, ale nevadí...



"Růže jsou rudé, pomněnky modré." Četla si pro sebe přáníčko. Bylo to pěkné přáníčko - červené srdce s bílým okrajem z kytiček.
Sama ho vyrobila - vystřihnula ho z papíru a použila třpytky. Dokončila jej až po půlnoci.
Kolem okrajů dala drobné, červené třpytivé hvězdičky. Prsty ji bolely.

"Přehnané." Sam ta slova škrtla a zkusila to znovu.
"Vaše - vaše oči jsou jako překrásné drahokamy, které se třpytí v měsíčním…" vyrušilo ji zahihňání.
Ohlédla se přes rameno.

Daniel stál mezi dveřmi, její ubikace a v ruce držel knihu.
"Nemusí se to rýmovat." Snažil se jí pomoci.
"Stačí jen napsat něco milého." Řekl a vešel do její ubikace..
Daniel byl trošku otřesený, když zjistil, pro koho Sam přáníčko píše, ale nakonec to přijmul. Konec konců, když pracujete v Cheyenne Mountain a cestujete na jiné planety, jsou tu mnohem podivnější věci, než že se jeden zamiluje do Jacka O'Neilla.
Ačkoli ten muž byl náladový, starý a mohl být občas i děsivý.

Sam si povzdechla: "Jako například co? Ach, plukovníku O'Neille , vaše stříbrné vlasy jsou sexy." Povzdechla si a pohrávala si s kusem papíru.
"Je to zbytečné, Danieli, nezvládnu to. Měla bych na to zapomenout."

Ale Daniel, který nehodlal dovolit, aby Sam propásla svou příležitost a pak naříkala "co kdyby" po minimálně tři další roky, vyskočil na nohy, stoupnul si před Sam s rukama v bok.
"A teď mě poslouchej." Začal a snažil se, aby mluvil přísným hlasem.
"Prostě tam půjdeš a řekneš mu, jak se cítíš nebo…nebo…" Daniel se zamračil a pokoušel se přijít na něco opravdu hrozného.
"Nebo… přesvědčím generála, aby zakázal na základně modré želé!"
Sam se zarděla a zírala na přáníčko. Tušila, že si Daniel dělá jen srandu. Ušklíbla se a zatímco se Daniel otočil, odložila polštář, na kterém seděla, stranou.
"Hej, Danieli?" doktor se ohlédnul. Sam se zakřenila a mrštila polštářem po svém příteli.
"Tohle si myslím o té tvé povídačce se želém."
Daniel zalapal po dechu, když se mu polštář odrazil od hrudi a spadnul na zem.
"Vím, co bys na to přáníčko mohla napsat." Řekl s uličnickým výrazem na tváři.
Sam vzhlédla. "Co?"
"Uniforma vám sluší, ale vypadáte mnohem lépe, když na sobě nic nemáte." Vykřiknul Daniel a zasmál se, když přítelčiny tváře zčervenaly.
"To chceš přece říct, ne?" když Sam nabyla ještě tmavšího odstínu červené, Daniel se uchechtl, otočil se na patě a odešel si přečíst svou novou knihu.
Sam si povzdechla a dívala se za svým přítelem. Daniel den Svatého Valentýna neslavil. Chystal se zavalit prací a snažit se nemyslet na jeho bývalou ženu.
Byla si jistá, že ani Jack Valentýna neslaví. Pravděpodobně si myslí, že je to nesmysl. Hloupí lidé dávají hloupá přáníčka jiným hloupým lidem. Sam se naštvala. Fajn, ona má to hloupé přáníčko a hodlá ho dát tomu hloupému chlapovi, i kdyby ji měl on za to zabít.


***
Jack O'Neill odhodil peřinu, kterou byl přikrytý, ve své ubikaci a vstal z postele. Hlášení z poslední mise psal dlouho do noci a byl moc unavený na to, aby jel domů, proto se rozhodl přespat na základně.. Během oblékání si zopakoval témata, která potřeboval probrat se Sam. Pak si pročísnul své krátké vlasy a zprudka otevřel dveře své ubikace…

- a narazil na Samanthu Carterovou, která před ním stála a vypadala pěkně nervózně.
Zamračil se. "Co jste rozbila?" Sam zprudka zavrtěla hlavou.
"To je první věc, která vás napadla?" zeptala se dotčeně. Jack naštvaně zabručel a obešel svou podřízenou. Nejdřív jídlo a pití, a pak se vypořádá s těmi obviňujícími slovy, chvějícími se rty a očima plnýma slz.
Sam spěchala za ním a pokoušela se upoutat jeho pozornost. Zatahala Jacka za rukáv a ten se plavně otočil.
"Tady!" záblesk červené a bílé a čehosi třpytivého. Sam nečekala, až si to prohlédne, a utekla.

Jack s překvapením zjistil, že svírá přáníčko ve tvaru srdce. Byly na něm třpytivé hvězdičky a na okraji tančící andílci a uprostřed bylo cosi napsáno.
***
Daniel se usmál a natáhnul ruku po hrnku s kafem, který mu stál na stole.Právě se chystal napít, když do jeho pokoje vtrhla plačící Sam. Daniel se rychle postavil a přispěchal k ní.
"Sam."

Žena se svalila do jeho postele a obličej skryla v dlaních. Plakala a tělo se jí otřásalo vzlyky, které se snažila potlačit. Daniel přistoupil ke své přítelkyni a pomalu si vedle ní sednul.
Sam na něj letmo pohlédla. Během toho okamžiku se na ní stihnul Daniel usmát. Pak se Sam opět rozplakala. Daniel jí pohladil po vlasech. Netušil, co dalšího by měl udělat.

Když se Sam zklidnila, podíval se na ni s tázavým pohledem. Sam se otřásla a odvrátila se.
"Nechci o tom teď mluvit."
Daniel se zamračil a stáhnul se. "Neublížil ti, že ne?" Sam zavrtěla v zamítavém gestu hlavou a popotáhla.
"Co kdyby sis trochu odpočinula?" zašeptal Daniel a ještě dodal: "Potom si o tom promluvíme. Ano?" Sam přikývla a položila se na Danielovu postel. Daniel se posadil do křesla poblíž postele a otevřel si svou knihu. Každou chvíli ale vrhal po Sam znepokojené pohledy.
***
Zatřásla s ní čísi ruka a probudila ji. Něčí hlas zašeptal její jméno.
"Sam."
Odstrčila tu ruku a skryla svůj obličej pod přikrývku. Musela usnout. Na dnešek neměli naplánovanou žádnou poradu ani misi, tak proč jí Daniel budí?
"Jdi pryč Danieli."
Hlas se ozval znovu a nyní byl zřetelnější. Nebyl to Danielův hlas. Patřil někomu jinému, někomu, koho znala. Sam si promnula oči a posadila se. Mrkáním zahnala poslední mlhu spánku, která jí zatemňovala mysl. Zíral na postavu sedící vedle ní na posteli. Plukovník Jack O'Neill.

"Co chcete?" vyprskla, když se upamatovala na jeho zamručení, obviňující slova a chladný hlas. Jack se tvářil, jako když ho to mrzí. Sam chtěla něco říct, možná se omluvit, ale nedostala příležitost.
Jack přitiskl své rty na její. Sam sebou trhla, ale pak zavřela oči a objala Jacka kolem krku. Jack si ji k sobě pevněji přivinul a hladil ji po zádech.
"Mrzí mě to." Zašeptal a opřel se čelem o to její.
"To přáníčko je krásné." Vzal Sam do náručí a nepostřehl, že se přáníčko spirálovitě sneslo k zemi. Sam si povzdechla a přitiskla se tváří k jeho krku a snažila se znovu se nerozbrečet.
***
Daniel zamrkal, sundal si brýle a promnul si oční víčka. Rozhodl se, že už by si měl jít lehnout. Jeho oči zachytily v matném světle třpytivý záblesk. Přešel ke své posteli.
Zvednul přáníčko ze země a usmál se nad Saminým rukopisem.
"Nemusí se to rýmovat." Pousmál se nad vlastními slovy z tohoto rána.
"Je to jen něco milého.
"Stejně jako vy.
Sam."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Perrine LILY | E-mail | Web | 1. května 2011 v 10:37 | Reagovat

krásný...moc se ti to povedlo...

2 ikamon | 1. května 2011 v 21:53 | Reagovat

Mooooc hezoučký :o) :-D

3 Marky [blázen do Atlantidy, Johna a Rodneyho fyziky] | Web | 4. května 2011 v 17:06 | Reagovat

Promiň, přečtu si to jindy, opravdu :-) Ale nevím, kdy. Mám málo času, teď, když se dostanu na PC málo.
Jinak už jsem to opravila. Ten obrázek s půdorysem atlantidy už může být větší, když na to klikneš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama