Motýl 2/3

12. srpna 2011 v 22:09 | Bjanca |  Povídky
...


Pamatuji se, jak jsem jedno ráno seděl venku a čekal, až vyjde slunce. Byl jsem tehdy malý, sedmiletý nebo osmiletý, předpokládám.

Chladný ranní podzimní vzduch nebyl nic pohodlného.Chlad mě vždycky unavuje a uspává. A tak jsem se budíval brzy, čekal na východ slunce a nechával první paprsky světla zahřát mou pokožku.

Chodil jsem po celém městě.Bylo to malé město.

Na konci města byla mýtina. Místo, na němž jsme za nocí mívali, s kluky, táboráky.


Sednul jsem si vedle a trošku jsem cvakal zuby, zatímco jsem s nadějí sledoval rozednívající se oblohu.

Pak jsem se znovu zadíval na vyhaslý oheň, sledoval jsem slabé paprsky barvící vpadlý popel. Zafoukal jsme do něj a díval se, kterak ty malé šedé částečky tančí v prvních ranních paprscích, úsměv na tváři.

A pak jsem to uviděl. Vedle ohniště. Opar jasné modré a nachové. Křídla. Intenzivní, utajená krása zhuštěná do drobného tělíčka. Motýl. Mimo sezonu, ale ta krása brala dech a dočasně zabolela na srdci. Mrtvý.

Je zvláštní to přiznat - ale byla to ta nejděsivější a zároveň nejkrásnější věc, jakou jsem ve svém životě kdy spatřil. Kdybyste někdy viděli mrtvého motýla, pochopili byste.

Zastaví vám to srdce, doslovně. Tak krásná drobná věc, s tak kratičkým životem, tak… klidná a mrtvá, a přesto provokativně emotivní. Něco, co k vám skutečně promlouvá a nutí vás přemýšlet. Nebo dokonce vaše myšlenky kompletně zastavit. Bez života a přesto sugestivně elegantní.

Právě tehdy mě obešlo náhlé nutkání. Nepamatuji se, jestli jsem věděl, co mě zasáhlo, a dokonce ani nevím, proč jsem to udělal.

Možná jsem byl žárlivý na jeho krásu.


Nebo jsem jen nechtěl, aby to viděl kdokoli jiný, chtěl jsem si to ponechat schované ve své paměti a jen a pouze ve svých vzpomínkách. Možná to bylo zkrátka čiré šílenství nebo krutost, co mě popohánělo.

Zvednul jsem ho, křídla se ve větru zlehka zachvěla, jako kdyby byla stále živá - a první silnější ranní paprsek se zatřpytil na jeho jiskřivých křídlech.

Držel jsem obě křídla mezi prsty… a trhnul jsem. Křídla se odtrhla překvapivě lehko, a tělo dopadlo na zem. Bylo to jako provinilá rozkoš - jako kdybych věděl, že bych to neměl dělat, ale přesto jsem to udělal. Téměř erotické, svým způsobem, jestli chápete, co tím myslím.

Roztrhal jsem křídla a vhodil je do větru - třepotala se jako drobní motýlci, tancovala v podzimním větru, a pak spadla na zem na smutnou a mrtvou hromádku.

Mé prsty byly pokryty třpytivým modro-černým popraškem z křídel. Zamračil jsem se a pokusil se ho sfouknout, pak jsem si otřel prsty do mikiny- ale ten třpyt tam zůstal, jako krvavé skvrny, jako by mě obviňovaly ze zabití.

Kousnul jsem se do rtu, převalil se přese mě pocit viny, ačkoli jsem neměl tušení, proč se cítím být vinen. Už předtím byl mrtvý, přesto jsem se cítil, jako kdybych ho byl zabil. Cítil jsem nenávist - k sobě, přirozeně, a slzy, jež mi kanuly po tváři.

Dupnul jsem na padlé motýlí tělo a ucítil, jak jeho drobné tělíčko pod mými teniskami povolilo. Zaječel jsem, udělalo se mi špatně, a dal jsem se do běhu.

Mé srdce křičelo, já jsem plakal a utíkal. Utíkal jsem až domů. Před domem stála má matka. Zřejmě se chystala jít mě hledat, když jsem se vytratil pryč. Pamatuji si, jak jsem se křečovitě držel její dlouhé sukně a plakal. ...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Honey | BRIDGITMENDLER - DAILY | Web | 12. srpna 2011 v 22:11 | Reagovat

hezké

2 love-nessa-hudgens-org | Web | 12. srpna 2011 v 22:13 | Reagovat

Ahoj,máš super dessign,navštívila by si prosím môj blog?ďakujem

3 Perrine LILY | E-mail | Web | 6. října 2011 v 18:13 | Reagovat

krásný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama