Rýma 1/2

16. ledna 2012 v 22:21 | Bjanca |  Povídky
Dávám jí sem hned jinak na to zapomenu. Přeji příjemné čtení. Teda pokud jste za tu dlouhou dobu mé nečinnosti neopustili můj blog nadobro. :)



"Bhe… bhe… BHEP-ČÍÍÍÍK!"

Jack kýchal, popotahoval a třásl se v pokrývkách, proklínajíc časný odpolední chlad. Bože, to je peklo, pomyslel si, přetočil se na záda, aby zabránil vytékání rýmy z nosu.

On, ze všech lidí - Generál, a jeden zatraceně dobrý, pokud to tak o sobě může říci, který si prošel každým představitelným peklem se zřetelem na války, mučení a dokonce i několika hodinové přednášky o archeologii od doktora Jacksona- dostal rýmu. Obzvláště rozčilující rýmu.

Popotahoval kudy chodil - a za ušima se mu usadila roztahující se bolest hlavy - oči měl bez jakéhokoli důvodu vlhké, a byl by přísahal, že zdolal Guinessův světový rekord v opakovaném kýchání. A tady přichází jedno další:

"BHEEEPČÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!"
"……. Okouzlující."

Jack za sebou zaslechnul jemný, uhlazený hlas a tiché hihňání. Otočil se, aby stanul před zdrojem hlasu - Sam ležela půl metru od něj, na jejích hladkých rtech pohrával stín úsměvu, dvojice ledově modrých očí se rozpustile smála. Jack na ní zlobně pohlédnul, v ústech mu škubalo.

"Zmlkněte."
"Bhepčík - Nikdy jsem neslyšela nikoho kýchat jako vy. Velmi zábavné."
"Zmlkněte jinak… He - he - HEEEP ČÍÍÍÍÍÍÍÍK!"
"Omlouvám se pane!"
"Kruci, no to byste měla."

Jack se zachumlal do pokrývek a popotahoval. Sam pozorovala Jacka, kterak znovu vzdychá a popotahuje a do jeho obvykle bezcitných očí se vloudilo účastenství.

"Jste v pohodě?"
"Nevidíte snad? Jsem v pohodě. Mám jen rýmu. Běžte si zase lehnout."
"Jít spát? Musíte si ze mě dělat srandu. S někým, kdo vedle mě hepčíká, jak můžete po mně, nebo po komkoli jiném, chtít, abych spal?"
"Daniel s Teal'cem spí."

Jack jednou rukou líně ukázal na Daniela s Teal'cem, kteří leželi a spali. Daniel byl zachumlán ve své oblíbené modré pokrývce, spal na koberci pod zavěšeným symbolem, který trochu připomínal kříž, celý elegantně schoulený, hrudník se mu rytmicky nadzvedával a rytmicky mu klesal.

Teal'c byl rozvalen na jedné z kostelních lavic, jeho nohy a paže vykukovaly zpoza pokrývky, jíž se přikryl. Tiše zasténal a zvedl své zápěstí až k čelu, mumlaje si cosi ze spánku. Sam protočila oči v sloup.

"Pro mě je spaní hned vedle letiště lepší než spaní vedle hepčíkajícího kolose."
". . . . . . . ."

Jack zrudnul, pak popotáhnul a znovu kýchnul. Sam si povzdechla, přitulila se blíž, soucitně skláněje hlavu, takže se její čelo dotýkalo toho Jackova. Jack popotáhnul a cítil, kterak mu červenají tváře, jakmile ucítil na svých ústech Samin šepotající dech.

"Máš teplotu… bolí tě hlava?"
"Jo."
'. . . . . . . . .'

Ke Jackovu nepatrnému zklamání Sam své čelo odtáhla; její oči neopouštěly ty Jackovy. Přemýšlivě se na vteřinu zahleděla - a pak se její výraz změnil. Jack ten výraz znal. Ve skutečnosti ho znal velmi dobře.

Saminy oči byly chladné a vypočítavé, koutky jejích perfektních rtů se zvedly do nejnepatrnějšího náznaku úsměvu. Jackovi se zaseknul dech v hrdle, bál se a očekával v tu samou chvíli, kdy se Sam znovu pohne. Když Sam otevřela svá ústa, její hlas o stupeň klesnul, na okrajích byl úmyslně zastřený.

"… Znám na tu bolest skvělou léčbu."
"Sam, ne."
"Je to…"
"Nechci to vědět! Neposlouchám! Běž spát!"
"Tak dobře, neposlouchej."

Sam se uculila - a Jack se zamračil, nevěděl, co tím myslí, ale o vteřinu později zadržoval výkřik, když ucítil štíhlý prst hladící ho někde, kde by raději v tuto chvíli hlazen být nechtěl. Popadnul její ruku, popotahoval a červenal se a zavrčel: "… Plukovníku Carterová, buď si teď hned začnete počínat normálně jinak…"

"Jinak co? … No tak, Jacku…" naklonila se blíž, něžně kousaje do Jackova našpuleného spodního rtu.
"Neměli jsme to celých pět dní…"
"Sam, ne. Zítra v noci budeme zátky na Zemi, a pak klidně můžeme.,,"
"Nemůžu čekat tak dlouho…" dýchla Jackovi na čelist, rozesílaje statnému muži chvění po páteři.

Jackův hlas se zlomil v půli, když protestoval: "Sam… zatraceně… NE! Daniel s Teal'cem jsou poblíž, a tohle je kostel kde spíme…"
"Kaple," opravila ho Sam, vtiskávaje na milencův krk polibek, klouzaje prstem dolů po Jackově hrudi, rozepínaje rychle zip jeho bundy.

Jack vydal další přidušený zvuk, v krku měl vyschlo a bolavo. Předstíral, že je klidný a v pohodě - ale uvnitř sebe věděl, kam je tohle oba zavede - a zaťal své chvějící se pěsti proti jejímu hrudníku, odstrkujíc ji pryč, klouby bílé napětím.

"Kaple, ano. Nemravnosti na svatém místě jako je tohle - budeme zatraceni navždy, vzejde z toho boží trest - a…"
"Ale nevzrušuje tě ta představa milování se před oltářem, pod křížem - pošpiňuje a porušuje svatá práva - aspoň trošku?"

"Sam!"

"Není nic takového jako Bůh. To je jediná pravdivá věc, kterou jsem se během svého života naučila."
"Já na rozdíl od tebe věřím, že Bůh tu je. Mám morálku. Mám svědomí." Jack zavrčel a varovně na Sam zahlížel.

Sam se zasmála s hranou ironií, uvolněné prameny blonďatých vlasů jí spadly na bledé tváře.
"Ach, opravdu? Svědomí?"

Uculila se - a nenechal Jackovi čas na protesty, zajala mužovu tvář mezi svýma rukama a zapečetila jejich rty. Jack se snažil svou milenku odstrčit - ale když chuť Samina jazyka pronikla k jeho rtům, vzdal se.



...TBC...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leky | Web | 17. ledna 2012 v 17:06 | Reagovat

Hehe docela zábavná povídka , těším se jak to bude dál...a vítej zpět :)

2 Meredith | Web | 17. ledna 2012 v 19:04 | Reagovat

Mužská smrtelná nemoc na sedm... rýmička :-D Zajímavá povídka, jen mi na Sam to chování moc nesedí :-) Těším se na další část :D

3 Apofísek | 4. února 2012 v 9:33 | Reagovat

Dobrá povídka

4 katka | 5. srpna 2012 v 15:22 | Reagovat

už se těším na pokračování :-D kdy bude?

5 Shipperrka | 15. března 2013 v 22:26 | Reagovat

bude pokračování??? prosíím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama